Chobotnička aneb osudová náhoda
Co se má stát, se stane, nebo…
Kdo mě zná, ten ví, že již nějaký ten pátek studuji na Univerzitě Karlově, a že to není vždy jen o ilustrovaných frazémech Lady, barokních verších pro dospělé, či jiných legráckách. Hlavně, když z nenadání přijde zkouškové období, které jste bůhvíjak vytlačili z paměti a měli za to, že se už nikdy neobjeví.
Tento semestr jsem měla vše hotové víceméně z předtermínů, a tak jsem měla prázdniny. No jo, prázdniny… Avšak věděla jsem, že mě v září čeká jedna velké zkouška, která ovlivní vše. Buď hop, nebo trop. Jeden jediný pokus na vše. Pokud se mi zkouška nepovede, končím se studiem a pět let je v trapu. Byla bych o pět let starší, o pět let snad i zkušenější, ale co se mé praxe a studia týče, zase bych byla na stejném místě, jako po dokončení gymnázia.
Nervy pracovaly. Byl tu den D a já měla naprosté prázdno v hlavě. Samozřejmě, že jsem se učila. Učila jsem se dlouho a poctivě. Ale hlava prázdná a můj mozek “nemozkoval”. Od rána až do okamžiku zkoušky jsem se nezmohla na víc, než na usedavý pláč střídaný zvracením. Nemělo smysl se ani líčit. Používám jen oční zkrášlovadla (stíny, linky a řasenku) s rtěnkou, či leskem. Ani jedno na mě dlouho nevydrželo.
Byl den D a přišla hodina H. U paní doktorky v kabinetu přišla další emoční vlna, kdy jsem se opět rozbrečela a vážně uvažovala, že to vzdám dříve, než se znemožním před všemi zúčastněnými. Krom jedné jediné otázky jsem si nic nevybavovala. Jaká je šance, že si vytáhnete právě tu jednu jedinou otázku? Několik lístků s čísly a vy potřebujete jen to jedno jediné. Nejtěžší “pexeso” ze všech. A pak se to stalo. Celý den klidná modrá obloha, naprosté bezvětří a přece… Najednou se zvedl vítr, který otevřel okno, záclona vzlétla jako by se dala do tance a lístek s číslem, které jsem si přála, se otočil. Žádný jiný papírek se ani nehnul. Obrátil se jen ten jeden.
Zkoušku, na kterou jsem měla jen jeden jediný pokus, na kterou jsem si pamatovala jen jednu jedinou otázku, a na které se otočil jen jeden jediný lístek, jsem tedy úspěšně složila.
Ať už to byla Boží vůle, vesmírná energie, osud, či náhoda – děkuji za pomoc.
Na zdraví!
Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊