Zůstane stůl v místnosti, ve které nejsme?

Blíží se silvestrovské veselí, a tak i já jsem si pro vás nachystala menší řachandu. Rozhodla jsem se s vámi podělit o svou verzi pohádky „Červená karkulka,“ kterou jsem měla za úkol přepsat z pohledu filozofa, když jsem ještě chodila na gymnázium (toto je rok 2016), jež na mě vykoukla z archivu.

Bylo, nebylo… Říká se, že bylo, ale kde bereme tu jistotu, že tomu tak bylo doopravdy?! Ač jsou jisté důkazy a svědectví lidí, stejně to nemusí být pravda. Co když ani ti lidé a ani důkazy nejsou?! Co když nejsem ani já a ani vy?! A jestliže tu přeci jen jsme, tak proč?! Momentálně kvůli této verzi pohádky, a tak pojďme dál. To se jen tak říká, nikdo nikam nejde, leda ten děj…

Dejme tedy tomu, že bylo a tím pádem byla i jedna holčička, která díky své červené čepičce -karkulce- měla svou přezdívku. Říkali jí červená karkulka, ale ve skutečnosti se jmenovala Rozárka. Vážně ale měla svou přezdívku díky karkulce?! Neměla ji spíše díky osudu, jenž ji tuto pokrývku hlavy přinesl do cesty?! A co je to vlastně ten osud…

Jejím osudem bylo potkat vlka, když šla popřát k babičce k svátku.

Šla okolo lesa, tak jak ji maminka s tatínkem řekli, ale náhle cítila nutkání z cesty sejít. Udělala to. Proč? Proč měla pocit, že musí jít jinudy? Počítala i s nebezpečím, který náš svět přináší, nebo jen bezmyšlenkovitě šla, kam ji nohy nesly? A bylo to tak dobře?! A pohybovala se Rozárka, nebo se měnilo okolí?! A to, co minula – bylo na místě, nebo zmizelo jakmile to ztratila z dohledu?! Co však neminula je vlk. Vlk, který sice mohl naši hrdinku sežrat hned, ale neučinil tak. Nabízí se otázka „Proč?“ Ale na to se dá odpovědět. Chtěl víc. Chtěl víc a šel na to chytře – povídáním si s holčičkou.

Červená karkulka šla vyzpovídaná dal k babičce. V chaloupce však místo ní ležel převlečený vlk. Ačkoliv se snažil, byly rozdíly viditelné. Dívenka se proto ptala, proč má tak velké oči a uši. Odpovědi byly pro Rozárku přijatelné, ale ještě ji zajímalo jedno – proč má tak velké zuby? To byla její osudová chyba. Nebo to chyba nebyla?! Vlk ji sežral jako babičku. Žaludeční šťávy ve vlkových útrobách začínaly pomalu působit… Ale vážně ta třetí zvídavá otázka byla chybou?! Nebylo to spíše štěstí? Kdyby je nedostal myslivec z břicha ven, rozložily by je trávicí enzymy a ony by se nemusely trápit nad pozemskými starostmi… Nebylo by to tak lepší?!

A není vlastně myslivec hlavním hrdinou?! Vždyť nebýt jeho, neměla by tato pohádka šťastný konec.

A je tohle vůbec konec, nebo je to jen nový začátek…

Na zdraví!

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊