Usmál se na nás jůtůber

Už je tomu nějaký ten pátek, kdy jsem měla tu možnost popovídat si a udělat menší rozhovor s „jůtůberem,“ který si nebere úplně servítky a svým humorem, jenž je někým zavrhován, jinými opěvován, sdílí své myšlenky a postřehy. Dovolte mi dnes tedy na svém blogu přivítat Haggyho, internetového ogara z Moravy.

• Kdy jsi se rozhodl, že budeš fungovat na Youtube? Co tě k tomu vedlo?

Já mám kanál založený od roku 2014. Ale to je takový ten uživatelský kanál, ten prostě máš, abys mohla odebírat, lajkovat. No a já úplně nevím, já jsem měl odjakživa k tomu chutě. Já jsem už jako malý měl videokameru, kterou jsem dostal na Vánoce od rodičů, měl jsem nahrávací systém, myslím jako zvukový. Ale to byla taková sranda, když se prostě nahrávalo tehdy na ještě kazety s páskou a do toho jsem dělal různé takové kraviny. Já jsem k tomu nějak měl asi odjakživa takový vztah. Pak přišli ti první „jůtůbeři“ u nás. Já jsem byl ještě malý, tak tenkrát svištěl třeba Minecraft. A já si začal říkal, ty jo, však já vlastně dělám skoro to samé, to prostě budu akorát nahrávat na internet, že jo? A jaký je rozdíl, když si to nechám doma, nebo to dám na internet? Nebudu lhát, bylo to hrozné, ale vztah jsem k tomu měl, tak jsem pokračoval. Na druhou stranu, byly to Youtube začátky, a to tam bylo hrozné vlastně všechno. Byl to rozjezd a hodně lidí nevědělo, co si může a nemůže dovolit. Já tenkrát, jestli se pamatuješ, sledoval Jirku Zelenku a říkal jsem si „Ty vole, tak když takhle člověk předává lidem něco, tak proč já ne.“ A postupem času jsem z dětství dorostl až do teď a myslím si, že to tak měli asi všichni, co se teď tím živí a jsou v našem věku. Mám to vlastně jako práci i koníček.

• A rodiče tě nějak podporovali, nebo si říkali „Ježišmarjá, co to tady vymýšlíš za chujoviny?“

To byla taky dobrá etapa, tohle… Moje mamka si myslela, že se jsem hrozně kreativní. A pak to viděla a myslela si, nebo možná doufala, že je to jen nějaká fáze, že mě to prostě přejde, nebo že je to jen ze srandy. No a potom jsem byl na vysoké a jako naznačil jsem, že z té školy odejdu a budu se živit vlastně tím, čím se živím, tak mě měli hned za blázna. Že to nejde, že to je prostě blbost, že to se nedá. No, jestli to byla blbost, nevím, zjistím to možná za pár let, ale zatím to funguje, tak zatím je to dobrý. Ale jinak jako ze začátku z toho byli hodně v šoku. Byl to pro ně takový ten strach z toho neznámého. Myslím si, že dneska to ta děcka už mají jednoduší. Vzhledem k tomu, že ti „jůtůbeři“ existují delší dobu, tak ti rodiče jsou k tomu řekněme shovívavější. Když dnes doma mladý člověk řekne, že chce točit, tak to není, jako kdyby spadl z Marsu. Ale já to začal dělat „na vážno“ až v těch 18, kdy z toho pak byly i nějaké ty peníze, což bylo taky šok, ale rodiče viděli, že už se mi daří, že rohlíky mi to zaplatí, tak se to otočilo a dnes je to už naprosto v pohodě. Ale byla to dlouhá cesta přesvědčit lidi k tomu, že nejsem nějak divný, nebo nemocný, když se ukazuji a dělám blbosti na internetu, že je to vlastně dobrý byznys. Takže najednou už jsi zase jejich syn? Jo, jo, přesně, už se mě nezříkají a neschovávají mě před sousedy.

• Jak vidíš budoucnost s Youtube?

Hele. To je taková, lechtivá otázka… Co si budeme totiž nalhávat, Youtube tady nebude navždy a já nejsem člověk, který by měl plán. Já jsem takový člověk, co jedná na základě impulzů. Na plánování já vůbec dobrý nejsem. Když si se mnou naplánuješ do budoucna výlet, tak je devadesátiprocentní šance, že se to nepodaří. Ale když ti řeknu den předem, tak je stoprocentní šance, že se někam jede. Takže do budoucna nevím, spíše řeším, co je teď. Teď „letí“ TikTok, krátká videa, to má vždy nejvíce shlédnutí, když to má třeba do minuty, je to vždycky největší trhák. A uvidíme, co bude, no jako otázka prostě je, co bude po Youtube. Ale určitě bych se chtěl věnovat něčemu kreativnímu, protože stereotypní práce mě ubijí. Stále stejná práce některým lidem dělá dobře. Prostě to, že ráno vstanou, ví, že mají kam jít. Já potřebuji ten svůj prostor, ve kterém já si dělám svoje. Určitě tedy nějak takhle, tímto směrem. Ale statisticky na tom teďka jsme nejlíp, je tu sice vlna influencerů, je jich strašně moc, ale statisticky jako internet, internetová reklama a internetový kontent je nejvýš od jaktěživa. A nějaká jakoby normální práce, v uvozovkách, tak neplánuješ zatím? Ne, ne, ale před asi čtyřmi lety jsem skončil, na chvíli. Já jsem chtěl zkusit, chodit do normální práce a jako nevydrželo mi to. Byl jsem tam asi rok a půl. Každá mince má dvě strany, má to svoje výhody, má to i nevýhody. A já se tam necítím dobře. Necítím se dobře, když mi někdo říká, co a jak mám dělat. A já si rád prostě dělám svoje, a hlavně mám rád ten feedback od lidí. Jo, když tě pochválí. Já jsem rád, když prostě lidi jsou spokojený s tím, co dělám a nemám rád takovou tu pracovní hierarchii.  Přijdeš, někde si sedneš, přijde někdo, kdo má vyšší pozici a začne tě úkolovat. To prostě není nic pro mě.

• A máš nějakou zajímavou zkušenost s fanouškem, ať jako pozitivní, či negativní?

Já na jednu stranu můžu říct, že jsem hrdý na to, že mě sledují normální lidi. Já nemůžu úplně tvrdit, že by se mi nestalo, že by za mnou došel nějaký jako fakt pitomec. Ale jako stává se to, určitě se to stává. Co se stalo, tak to byl spíš takový bizár. My jsme šli s Peťanem z obchodu a na parkovišti jsme měli auto, tak jsme vlezli do toho auta a začali nám klepat na okno, nebo začal nám klepat na okno borec, tak jsme vystoupili a týpek zběsile začal, že se chce fotit. Pohoda, nic se neděje hrozného, tak jsme se s ním vyfotili. A on jakože čau, pohoda, šel pryč. Takže jsme sedli do auta, že zas prostě pojedeme a zas začal klepat na okno. Ptali jsme se tedy, co je? A on „No, prosím vás, kluci, nemáte cigáro?“ Tak to mě přišlo takové blbé. No taková druhá sranda, co se stala. Ráno jsem jel rozespalý k zubařce. Šíleně pršelo. Já jsem parkoval na parkovišti. A za jízdy mi prostě borci skákali na auto, ať se s nimi vyfotím. Říkám „Ty vole, tady můžete počkat až vylezu, co kdybych vás přejel?!“ Ale jinak jako jsou fanoušci zlatí. Jinak jsem na nic šíleného nenarazil. Jsou to úplně normální dospělí, i děti, a jsem za to velmi rád.

• Natáčíš radši na YouTube, anebo radši streamuješ?

To je taky dobrá otázka. Já na to mám takovou jako odpověď, ne-odpověď. Ono oboje má něco do sebe. Já jsem začal točením videí. A vždycky k tomu točení samozřejmě máte následné úpravy. Takže k tomu nějaký vztah mám, i kdyby mě to bůhvíjak štvalo. Ale! Mnohem jednodušší je prostě zapnout stream na Twitchi. To je tak strašně jednoduchá věc, to se jen zapne počítač, zapne se stream a je to kompletně bez práce, si troufnu říct. Samozřejmě je tam spousta práce v tom, ale je to míň práce než to natáčení. Řekl bych, že v určitým smyslu je to i lepší, protože přeci jen, povídáš si s těmi lidmi. Zas na druhou stranu, se v těch videích dá kreativně vyřádit. Co se týče nabarvení toho videa, nasvětlení dají se tam dát různé prostřihy. Je to takové osobnější. Lépe se člověk vyjádří. Já to mám ale zase tak, že mám etapy, kdy mě půl roku baví víc s lidmi streamovat, pak mě to nějakým způsobem pustí, dám si od toho streamování ne pauzu, ale streamuji míň, a více zase natáčím. Jednoho se člověk nabaží, tak jde k tomu druhému. Ale jinak, vesměs, to jde jedno s druhým ruku v ruce. Neumím si představit, že dělám jen jedno z toho, oboje má něco do sebe.

Závěrem bych ještě ráda doplnila, že následné klábosení s Haggym jsem si opravdu užila. Ačkoliv si totiž na obrazovce monitoru drží, podle některých, frajírkovskou pózu, v reálu je to sympaťák, co si na nic nehraje.

Děkuji tedy za rozhovor a přeji mnoho úspěchů, nejen ve světě těch internetů.

Na zdraví!

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊