Slunko svítí…

Ať se koukneme do jakékoliv doby před námi, tak zjistíme, že ačkoliv se nám to líbí, nebo ne, vždy tu s námi byly „pomocníčci,“ kteří dokáží přivolat úsměv na tváři, slzy, nebo třeba draka. Řeč je o drogách.

Nechci tu dnes mluvit o lehkých/legálních drogách, jako je alkohol, cigarety, čokoláda, nebo cokoli, co nám dělá dobře a my to nějakým způsobem vyžadujeme, a to jak v malé, či velké míře a je to běžně sehnatelné. Ale ráda bych tu dnes zmínila svůj pohled na ty měkké, které jsou brány už jako rizikové. Respektive o jedné z nich, kterou jsem ještě neviřknula, neboť i ty lehké, mnou zmíněné, jsou řazeny do měkkých drog, ale stále tam mají takové pomyslné mávnutí rukou. Řeč bude převážně o té, jež se ganja, hebká, tráva, marjánka přezdívá, čili zkrátka o marihuaně.

Asi v každé generaci se najde někdo, kdo zkouší v pubertě různě experimentovat a po škole s kamarády šlukuje dým z cigaretové tyčinky, která mu většinou přivodí, místo slasti, pořádný břichabol. Tak to bylo i v případě mé kamarádky ze střední školy, se kterou jsme se častovaly různými svými historkami jednou v létě u ní na chalupě. Vyprávěla, jak jejího staršího bratra načapal taťka kouřit za domem, a tak vymyslel urputný trest pro něho a pro ni výstrahu. Každého donutil vykouřit krabičku, aby věděli, jak hrozné to je. Co však čert nechtěl – její bratr, jenž kouřit z frajeřiny chtěl, po třetí cigaretě běžel na záchod, avšak ona dala všech 20 a stala se hrdou uživatelkou tabáku. Sice tyto zvídavé pokusy nijak nepodporuji, ale na druhou stranu, kolik z nich vede ke kuřáctví. Horší to je však v těch případech, kdy místo žvára třímá nezletilý (toto slovo ve mně vyvolalo představu Černé kroniky z filmu „Ať žijí duchové“) jointa.

Když se tak zamyslím, uvědomuji si, že my jsme takový nebyli – no jo, už to začíná, fráze, kterou nikdy nikdo nechce vyslovit, ale stejně se k ní časem propracuje a s hrůzou zjišťuje, že se dívá na svět s větším zděšením než dříve, a bude hůř…

Neříkám, že nikdo z mých vrstevníků nikdy nic nezkusil, to určitě ne, ale většina nás měla z takových věcí respekt a spíše než frajeřinu, jsme to vnímali jako hlupáctví ničící zdraví. Myslím si, že to bude tím, jak jsme před drogami byli varováni. Pamatuji si, jak k nám chodil minimálně jednou za měsíc policista, který vykládal o škodlivosti těchto zlých věcí, které by neměl užívat nikdo, natož pak děti. Výklady byly navíc tak hrůzné, že jsme došli k závěru, že pokud jednou ochutnám, nebude cesty zpět a člověk zemře ve svých dvaceti letech jako naprostá troska. Já měla takový respekt, že jsem ani při své první návštěvě čajovny s kamarády nepopotáhla z vodní dýmky. A jak jsem zjistila, většina lidí v mém lése to tak měla.

Pokud se podívám blíže do současnosti, je tu můj mladší bráška, který má už o něco jiný názor na věc. Bude mu dvacet a kouří cigarety někdy od svých asi šestnácti/sedmnácti let a marihuana mu nepřipadala jako něco šíleného. A jestliže se přesuneme úplně do přítomnosti, vidíme, že děti, ani ne „týnejdžři,“ se tímto netrápí už vůbec. A to je o čem jsem mluvila na začátku – není to o pokusech ze zvědavosti s „kamelkou“ v ruce, ale s práskem brka, které si dříve, či později, už nedokáží, kvůli větší návykovosti, odpustit.

Já osobně jsem mařku taky vyzkoušela, nebudu tu házet kamenem, když sama nejsem bez viny, ale rozhodně mi nebylo dvanáct, ba ani patnáct, a dokonce ani osmnáct, bylo to mnohem později. Člověk párkrát potáhne, dá si s partou kolečko, je pohoda, slunko svítí, ale stále o sobě ví, má přehled o svém okolí a veškerém dění ve své blízkosti a hlavně, nekouří to na denní bázi. Ale to už je taky nějaký ten pátek zpátky.

Abych to tedy shrnula. Tímto článkem nechci nikoho lákat do náruče omamných látek, či jinak ovlivňovat. Chci pouze říct svůj názor – tráva v malém množství u dospělého člověka jednou za čas, budiž; ganja pro lékařské účely, jasně; ale marihuana u dětí, ani náhodou. A poukázat na to, že i dnešní děti by měly být obeznámené lépe, a snad i více než méně, s následky užívání, protože je lepší mít respekt a třeba na nějakou dobu strach, než si v sedmé třídě zničit celý život…

Na zdraví!

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊