Každý den není posvícení a tenhle pátek byl toho zářným příkladem…

UPOZORNĚNÍ: Článek vychází z důvodu mé časové indispozice o nějaký ten pátek později. Nu, což…

Vše začalo hned ráno cestou do práce. Skončila mi Lítačka, a tak jsem si musela koupit lístek v autobuse. Říkáte si, že to není nic hrozného, ale mašinka na lístky „nelístkovala“. Ano, ani to není žádný problém, a tak jsem si jako slušný pasažér koupila esemes jízdenku. V pořádku, že? Ale ejhle! Rázem se u mě objevil revizor. A tu to máte – vřele jsem mu popřála dobrý den, a pokračovala s tím, že mám poslanou SMS, ale jízdenka mi ještě nepřišla.

A co myslíte, jak se zachoval…

A) Viděl odeslanou SMS zprávu a dál to neřešil.
B) Viděl odeslanou SMS zprávu a počkal, dokud mi nepřišla jízdenka.
C) Viděl odeslanou SMS zprávu a řekl, že to mám blbý.

Kdo hádal, že to bylo za A, tak se spletl. Stejně tak ale i ten, kdo tipoval za B… Modří již vědí – C je správně. Je to tak, pan revizor se jen ušklíbl a dodal „Takže hotově, nebo kartou?!“. Samozřejmě jsem bez odmlouvání zaplatila, neb jsem si bláhově myslela, že dělá svou práci a nedělá mi to schválně. To jsem se však mýlila.

Za mnou byla parta mladých nařachaných mužů, věkově asi kolem dvaceti let, kteří vypadali, že je neradno znepříjemnit jim den, a kdo se o to přeci jen pokusí, se zlou se potáže…

A opět můžete získat bod.

A) Revizor zandal placku a dělal, že revizor vůbec není.
B) Revizor vyprsil hruď a chrabře prohlásil „Kontrola jízdenek“.
C) Revizor chtěl vidět jízdenky svalovců, avšak po zjištění, že jsou jízdenky nepřítomny řekl „Hoši, příště si to pohlídejte, dnes to řešit nebudeme.“

Nebudu vás napínat, tentokráte je to za A.

Tím má smůla však neskončila.

Jakmile jsem přišla do práce, zasyčel na mě kávovar a ohodil mě. Naštěstí jsem v tomto neštěstí stihla ucuknout a nebyla jsem nijak dramaticky opařena.

Pokud si myslíte, že tímto to končí, tak chyba lávky. Dále se, ani nevím jak, na mě překlopil chleba namazaný žervé a přistál mi na prsou – většinou nosím výstřihy, takže by se stačilo otřít a nikdo by nic nepoznal, ale dnes? Dnes jsem si vzala černý rolák, jenž krásně zdůrazňoval kontrast mezi černou a bílou.

A pozor, ani tady ještě nekončíme! Cestou domů jsem se zastavila na nákupu, kde jsem jen s hrůzou očekávala pád regálu na mou maličkost, který se zaplaťpánbůh nekonal a místo toho jen nebylo, jako na potvoru, vše, co jsem potřebovala sehnat. Avšak to, že jsem nesehnala vše, mi vzhledem k očekávaným katastrofám, nepřišlo jako nic hrozného. Zvláště, když stále byla šance, že mě u pokladen třeba uštkne had prchající z protějšího zverimexu.

Po přežitém nákupu jsem si dovolila se povzbudit laskonkou – zákuskem, který mám již od mala nejraději. Budu upřímná, těch pár minut, kdy jsem si vychutnávala sladkou cenu útěchy v naprostém klidu, bylo opravdu potřebných.

Zbylá cesta domů probíhala v pořádku, pomineme-li zpoždění MHD, balíkovnu jsem též bez újmy vyzvedla, jen jsem déle čekala na otevření přihrádky, a ve sprše jsem se také neutopila. Volejme aleluja!

Když to vezmu kolem a kolem, tak jsem pátek třináctého jednatřicátého ve zdraví přežila a doufám, že jsem si tím vybrala veškerou smůlu minimálně na rok dopředu.

Na zdraví!

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)