Podzim, starý umělec.

Podzim se nám již dávno přihlásil o slovo a svými kouzly proměnil i jindy šedá místa ve šťavnatý obraz plný barev. Snad si té změny ani nevšímáme, a pak tu prostě je. Stromy hrají ve spektru od žluté do tmavě hnědé, jako kdyby se nám tím optimistickým hávem snažily vynahradit, že opět nějaký čas nevyndáme ze skříně rozmanité letní šaty a chtěly nám dopřát ještě pár okamžiků, než pocítíme první sněžné vločky tající nám na řasách.

Nevím proč, ale podzim ve mně probouzí nutkání zpomalit. Zastavit se, prohlédnout si křivky každého z listů, jenž se téměř až lascivně nabízí a vdechovat čerstvý, ne příliš chladný, avšak ne příliš teplý, vzduch, který voní svým parfémem lehké melancholie. A právě v toto roční období chodím nejraději Prahou. Prahou, která je náhle jemně osiřelá. Prahou, která je najednou tak důvěrně neznámá. Prahou, která žije pomaleji. A v neposlední řadě – Prahou, která tu je jen pro mě.

Prostě zpomalím, neženu se nikam a cítím … život. Svůj život naplněný vděčností. Život naplněný láskou. Život, který má velké “žet”, a který bych neměnila, ač není vždy jen pestrobarevný, ale zná i zoufale černou.

Pomalu se procházím Náplavkou patřící tulícím se labutím a ve sluchátkách mi preluduje mistr klavírní hry, Petr Hapka. Ne vždy jsem jeho tóny uměla ocenit, avšak s každým mým přicházejícím rokem je více chápu, jak kdyby byly o mně, pro mě. Při svém korzování vnímám rozpačité páry, které se na rozcestích loučí a jsou plny očekávání, zda přijde první polibek. Ruce se nervózně chvějí a oči přivírají, snad proto, aby nebyla prozrazena vlastní nervozita. Náhle se objeví tramvaj a už stojí na chodníku pouze jeden z dvojice – sám, ale ne osamělý. Klavír hraje a zářící Pražský hrad ve tmě čím dál více dohlíží na své město. I já nastoupím do tramvaje. Sama, ale ne osamělá. Vím, že mě doma již čeká má první, a snad i ta poslední a jediná, velká láska s konvicí horkého čaje. Vím, že stačí vzít kdykoliv telefon a uslyším hlasy rodičů, brášky, dědy. Vím, že na mě někdo ze shora dohlíží. Vím, že nejsem osamělá. 

Podzim se nám již dávno přihlásil o slovo a svými kouzly proměnil i jindy šedá místa ve šťavnatý obraz plný barev – tak, jak to dělává každý rok a stejně tak nám do srdcí vloudí vždy i o krapet více něžnosti.

Na zdraví!

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊