Když nejde o burčák, nejde o nic!

V posledních dnech toho kvůli povinnostem moc nenaspím, ale nestěžuji si…

V posledních dnech mám stresy z jedné zkoušky, která může vše změnit, ale nestěžuji si…

V posledních dnech mám možnost běhat jen v poledních vedrech, ale nestěžuji si…

Avšak dnes se našel důvod, kdy jsem si stěžovat musela. A přitom začalo vše tak nevinně.

Ráno dnes bylo stejné jako víceméně každé jiné. Ale už bylo poznat citelné rozdíly, kdy mi například bráška, jedoucí si pro nový vůz, psal, jak se dostane nejrychleji odkud kam. Dopoledne se mi náhodou povedlo dříve, než bude teploměr ukazovat svých oblíbených třicet stupňů ve stínu, jít si zaběhat. A další nečekanou věcí bylo, že se tatínek „objevil“ v Praze si něco zařídit. Ale stále pohodička, nic špatného se neděje, tak nač se vzrušovat. Kolem dvanácté jsem si zašla do lékárny pro léky a cestou jsem uviděla něco, na co člověk v napětí, pln tužeb s milou vzpomínkou na paměti čeká snad celou věčnost. Náhle tam byl. Stál bez hnutí v plné své kráse celý hrdě napřímený. A mně bylo jasné, že neodolám. Ano, byl to on. V těch svislých modro-bílých proužcích vypadal skvěle. Stánek s burčákem se vrátil. Po roce na mě opět čekal na „našem“ místě. Jediná změna byla, že místo vtipného mladíka z Moravy, který mi pro mé krásné velké … oči, kam se mi celou dobu dívá, dává půllitřík ještě jako dárek, dnes stála postarší nevrlá žena. To mi plán nepřekazí, a tak jsem se zkušeně ujala koštování a nakonec vybrala svého favorita. A protože letos je burčáček opravdu skvostný, vzala jsem si rovnou dva litry, ať nemusím chodit za den vícekrát 😁.

Doma jsem svůj poklad nechala nadechnout a dala jej do lednice. Po sprše a obědě jsem se těšila, jak si pochutnám na žluťoučkém krasavci, než se ponořím opět pilně do studií. Nalila jsem si trochu větší dvě deci a s nadšením se napila. Fuj! Myslela jsem si, že se mi to třeba jen zdá, ale nezdálo. Chuť byla otřesná, neplná a odvážím se tvrdit, že bylo celkem dobře rozeznatelné, že je tento mok zředěn vodou. Dle mého, to byla perlivá Bonaqua, proti které ničeho nemám, ale nesmí se mi plést do burčáku.

Plna návalu vzteku jsem si řekla, že takhle ne. Ona většina lidí si myslí, jaký jsem laskavý, milý a vlídný člověk. Což vskutku jsem, ale nesmíte mě moc nas… ehm, naštvat! To pak totiž zažijete pravou domácí Itálii. Je dost možné, že mému vzplanutí dopomohl stres, únava a horko, ale čeho je moc, toho je moc. Oblékla jsem se, a vyrazila zpět k stánku. Vzdálenost, která mi trvá uběhnout sedm minut, jsem nyní, v mém naštvání, ušla za minut jedenáct s vyhrávajícími Rammsteiny ve sluchátkách a můj chytrý náramek se mne tázal, zda nechci přepnout do tréninkového režimu běhu.

Paní se tvářila velmi překvapeně, že jsem se vrátila, a když jsem jí bez servítek řekla, co se stalo, jak „načatá“ z toho jsem, tak se jen dívala, jak se všichni kolem dívají zpět na ní a pochybují o svém nákupu. Na konec jsem dostala novou láhev a jedovatou omluvu ženy, která tam byla snad za trest a podle toho také jednala s lidmi. Kdyby vás to zajímalo, řekla mi, že to je kus ze včera a výstavní, a že se jí musel náhodou přimotat mezi ty dobré kusy, ať se nezlobím. Zajímavé bylo, že zcela přesně věděla, hned jak mě viděla, oč půjde, že je chuťově špatný a nemusela jej ani koštnout, což i odmítla, i když jí degustovat jiné kousky očividně nevadilo.

Co vám budu dále povídat. Dala jsem si opět celá splavená sprchu a těšila se, jak vám sepíši tento krátký příběh. Ale co se nestalo, nešla elektřina. To už jsem byla přesvědčena, že si ze mě musí někdo dělat legraci. A tak jsem si v ručníku sedla, nalila si nyní už ten správný burčák a v bezpečí domova čekám, až bude tento, na první pohled zcela běžný, den bez větší újmy za mnou.

Na zdraví!

---

A nezapomeňte, že burčákem se neťuká!

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊