Dvě deci vína🍷

Blog jedné vysokoškolačky, která se dělí o svůj pohled na svět. Na zdraví!

Bagel aneb neházejte rajčata

24. 3. 2023

Zombie byla v pořadí

Tento příběh není smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je založena na pravdě, jež se stala v pátek 17.března 2023. Tímto článkem se doznávám ke svým činům níže uvedeným a doufám, že naleznu u svých čtenářů porozumění a v ulicích mě nebude čekat výsměch, opovržení a rajčata svištící vzduchem k mé osobě.

Rodiče se vydali na cestu po světě a jejich byt byl tím pádem prázdný. Sem tam se u nich zastavil můj bratr, aby zkontrolovat stav schránky a zkontroloval funkčnost balkonových dveří, když se odebíral milosrdně vypouštět namodralý dým svých cigaret.

Dny plynuly a nastal osudný pátek, kdy jsem se vypravila na cestu do města filmového festivalu i já. Byli jsme s bratrem domluveni, že si užijeme společné soboty jen sami dva a naše protějšky necháme doma, když stejně museli pracovat.

Původně jsem chtěla zajít na hřbitov za babičkou s dědou, ale přiznám se bez mučení, že když jsem dorazila do cílové stanice, byla jsem celkem unavená a na delší špacír se mi vůbec nechtělo. Také jsem měla v plánu sejít se s bývalou spolužačkou z gymnázia, ale osud nám nepřál a jí nakonec nevyšlo hlídání. Šla jsem tedy lehkou chůzí k rodičům domů a hlavou se mi přemítaly myšlenky, že vlastně většina spolužaček, ať už ze základní, či střední školy, které neodešly z našeho města jinam, jsou teď již povětšinou maminkami trochu větších dětí. A ačkoliv je to naprosto v pořádku, nemohu se ubránit dojmu, že je to svým způsobem zvláštní.

Cesta mi rychle uběhla a já otevřela dveře bytu. Bylo to podivné. Všude ticho, klid. Nikdo mě nevítal, nehrálo rádio. Svým způsobem byly plné prostory prázdné a opuštěné a známé pokoje se staly neznámými. Na stranu druhou, rodiče byli jen na dovolené a já si tak mohla udělat vlastní pohodičku. A tady to právě začalo…

Pátek, který budu trávit sama jsem se rozhodla trávit ve stylu „rande sama se sebou,“ které je poslední dobou velmi propagované jako dobrá věc k oddychu a k rozvíjení sebelásky. Ne že bych tedy sama sebe měla málo ráda. Jela jsem tedy do Varů s představou, že se zajdu projít, což jak jsem výše zmínila se mi moc nakonec nechtělo. Také jsem měla jasno, co povečeřím, což v dnešní době plné kurýrů nebyl problém. Ale než si objednám, chci si být jista, že mou jednodenní samotu si užiji bez komplikací.

Převlékla jsem se tedy do domácího pohodlného šatstva, uchopila židli a vydala se s ní do chodby k pojistkám, které byly nyní vypnuté. Co by bylo na zapnutí pojistek těžkého, prostě je dám všechny nahoru. Ale má hlava opět vypustila brouka, který mi v ní začal hlodat a já tak cítila lehké pochybnosti o svém elektrikářském cítění. Chvíli jsem ze židle pozorovala pojistky, a pak jsem přemýšlela, že jako samostatná žena nepotřebuji volat příteli, neboť to přeci zvládnu sama. Kór, když mi to den předem vysvětlovat a já kývala, že mi to je jasné a nemusí mi nic ukazovat. Internet navíc potvrdil mou teorii, a tak jsem pojistky zapnula dle svého uvážení. Elektřina tedy běžela plným proudem a část mise byla tedy splněna. Zbývalo zapnout vodu, plyn jsem nepotřebovala, proč bych také měla, když tu nehodlám nic vařit. Uklidila jsem židli a šla jsem k uzávěru vody. Pro jistotu jsem opět vyžádala rady strýčka Googla a zjistila, že stačí dát páčku dle šipek na ní nakreslených z vodorovné polohy do svislé. Žádný problém. Spláchla jsem a voda tekla. Šla jsem si tedy umýt ruce a jaké bylo překvapení, když z kohoutku nevyšla ani kapka. Začala jsem tedy opět o svých výkonech pochybovat. Ano, napadlo mě otočit kohouty, tak jak mi to přítel vysvětloval, ale to jsem neudělala, neboť co kdybych tím něco zkazila. Vždyť podle internetu stačí jen zvednout páku. Hmyz mě však dále uhryzával, a tak jsem se rozhodla přiznat svou nepozornost příteli, avšak zrovna nemohl vzít telefon, neb byl na pracovním jednání. Dobře, dobře. Sousedka odnaproti jistě pomůže. Vzala jsem za kliku a nemohla otevřít. Zapomněla jsem, že jsem po svém příchodu dveře zamkla. Jako blesk mi hlavou prolétla představa jiskřící elektřiny všude po bytě, kde je minimálně deset čísel vody, jež stříká mocným proudem z uzávěru a do toho čeká unikající plyn až nějaký dobrák zavoní na zvonek rodičů a já jsem tak v pasti připomínající scénu z hororové hry, kterou jsem viděla již tolikrát během svého počítačového počínání. Jediné, co chybělo k dokonalosti byla hladová zombie sápající se po vchodových dveří. Nicméně nejhorší smrt je z vyplašení, a tak jsem si opět klidně odemkla a šla k sousedce očekávajíc, že mi její muž pomůže. Ten však nebyl doma a ona sama mi také nedokázala pořádně poradit. Stejně jako internetový článek tvrdila, že by také jen šoupla pákou a pakliže by se nic nedělo, otočila by kohouty. Rady sice nic moc, tedy nic, co by mě taktéž nenapadlo, ale alespoň mi potvrdila mou teorii a já si pomazlila štěňátko. Nakonec jsem otočila kohouty a voilà voda tekla. Byla jsem zachráněna. Klid, nikde žádné jiskry, či zabijácký plyn a voda tekla také jen, když jsem jí to dovolila.

Náhle se mi rozezvučel telefon. Bylo to asi čtvrt hodinky po mém příchodu. To mi volal přítel, jestli jsem v pořádku dojela, jestli si už hovím a jestli jsem vše zvládla zprovoznit, nebo potřebuji poradit, že nemohl zavolat dříve. Samozřejmě poradit nepotřebuji, vždyť to není nic složitého.

Pustila jsem si tedy televizi a udělala si ležení na rozložené sedačce, která byla nachystaná. Objednala si večeři a musím říci, že pokud nevíte, kam zajít v Karlových Varech na jídlo, mohu jen a jen doporučit podnik Bagel lounge. Já si dala cibulové kroužky, mozzarella tyčinky a bagel s názvem Black panther a byla to nálož, jakou jsem opravdu nečekala, porce byla opravdu bohatá, a i přes to, že jsem celý den nejedla, prala jsem se s tím od pěti do devíti večer. Chuťový zážitek to byl naprosto ohromující i navzdory tomu, že to bylo za ten čas vychladlé.

Druhý den dopoledne pak přijel bráška a po tom, co se mi do syta vysmál a vysvětlil, že ta páka je od plynu, jsme si užili spolu sobotu, kdy jsme na tu pořádnou procházku, jak jsem chtěla, také zašli. Ale o tom třeba někdy jindy.

Na zdraví! 

 

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊

Vložit Komentář


Komentáře