Dvě deci vína🍷

Blog jedné vysokoškolačky, která se dělí o svůj pohled na svět. Na zdraví!

Smažený sýr aneb paňvčelko půjdete ven?

10. 12. 2021

Každá zkušenost se počítá

Někteří z vás se už vzdali naděje, že se dočkají dalšího článku ode mě. A však opak je pravdou – už jsem tady zas!

Letošní školní rok nezačal pro mě úplně nejlépe, a když si vezmeme, že je už prosinec, tak je všem asi jasné, že to „éňo-ňůňo“ není asi ani teď, respektive do této doby. Krom tisíce povinností, jsem po vzoru krásného prince z pohádky „Jak se budí princezny“ neobyčejně stonala, a navíc takové choroby jako já nikdo neměl. Nyní snad dovyléčím svá kopýtka pomocí lymfodrenáží a budu opět moci vesele skákat přes kaluže. Ale zdravotní historku si necháme na jindy, dnes vás počastuji příběhem z mé další praxe.

Nastal nový školní rok a s ním přišla na řadu i má mise mezi školními lavicemi, kde z každé strany se ozývá křik přímo strašlivý a o to silnější, je-li zrovna přestávka. Kdo by učil na základní škole, když muže učit středoškoláky, které to bude zajímat? Kdo by učil na gymnáziu, kde se žáci budou chtít něco naučit a odmaturovat? Ne, já si vybrala krocení divé zvěře, a tak jsem každý den chodila nabitá adrenalinem na… a teď pozor!… střední technickou školu, jež je známější pod označením UČŇÁK.

Musím uznat, že chlapci na školu chodí opravdu šikovní – není problém opravit motor, dřez, vymalovat, uvařit, či udělat nové rozvody. Co však problém je, je odpovědět správně na otázku, kdo napsal Babičku a nelžu vám, když řeknu, že odpověď Kája Jaromír Erben není ta nejhorší. Na tuto školu jsem šla s určitým posláním – zvednout kvalitu výuky tak, aby se i případný kopáč zajímal o kousek té literatury, či alespoň uměl napsat správně, že bYl u lékaře. Ve vší skromnosti, byla jsem takovým misionářem mezi češtinou nepolíbenými divochy (samozřejmě nic ve zlém, hoši).

Od začátku mi tedy bylo jasné, do čeho jdu, ale nečekala jsem, že „problémem“ bude spíše pedagogický sbor než mrzké znalosti učiva. Avšak všude se najdou výjimky. Zde byl výjimkou pan profesor, který se mnou sdílel kabinet, a který, už vím proč, nebyl zrovna oblíbený u svých kolegyň češtinářek. Nebudu vám vypisovat, co bylo, na které kolegyni špatně, ale vězte, že mi jejich styl a chování značně připomínalo chování soudružek, které jsme mohli vidět například v seriálu „Vyprávěj.“

Abych však jen nehanila tento školní institut, nutno podotknout, že jsem zažila i milé okamžiky. Mezi jeden takový patří setkání se studentem, který si myslel, že budu nová spolužačka a zval mě na rande. Jaké však bylo jeho překvapení, když jsem si po zazvonění na hodinu stoupla na druhou stranu barikády a s úsměvem řekla „Dobrý den, děkuji, posaďte se.“ Také bylo úsměvné, když po mě chtěl jiný učitel ukázat sešity a já mu musela vysvětlit, že je mým kolegou. Nebo když mi jeden hoch nasadil brouka do hlavy ohledně známkování testu z romantismu – z druhé strany listu mi do obklopení srdíček napsal, ať jsem na něj hodná.

Praxe jsem si řádně odchodila a se školou se rozloučila, i ze zdravotních důvodů skrze nohy. Co mě však zarmoutilo a i dnes, ač je to již nějaký pátek, kontroluji svůj email je jeden prostý fakt, že ani studovaný člověk, pedagog a mravokárce neumí leckdy poděkovat. Poslední den jsem se přišla rozloučit a poděkovat za plnění praxí, a i když jsem nemusela, koupila jsem každému, kdo mě měl „na starost“ bonboniéru. Zmiňovaný pan profesor měl radost a popřál mi pěkné gymnázium a mnoho studijních úspěchů. Druhá paní učitelka poděkovala a bylo vidět, že jí vysloveně štve, že teď bude zase muset učit ty své syčáky sama. Ale co mě dostalo, byly poslední dvě kolegyně. Jedna byla nemocná a tudíž nepřítomná, ačkoliv mě sama na ten den pozvala do školy se rozloučit. A druhá ve škole sice byla, ale ani nepřišla do kabinetu. Oběma jsem tedy nechala bonbóny se vzkazem na stole čekajíc, že mi alespoň napíší email. No, hádáte správně. Nic, prostě ticho po pěšině… A tak doufám, že si aspoň řádně pochutnaly a ve svých hodinách byly o něco snesitelnější. Jak pan profesor řekl „Každá zkušenost je vlastně dobrá,“ a tak kdyby nic jiného, tak jsem si alespoň odchodila další povinné praxe.

Na zdraví!

 

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊

Vložit Komentář


Komentáře