Kolik řečí umíš, tolikrát i mlčíš?

A už je to tu zase! Křik, panika, studený pot, strach, který vám nedá spát. Ne, nemluvím o scéně z hororu, ani o školníkovi nadávajícím, že nemáte přezuvky, ba dokonce ani o nových přísnějších opatřeních (žádná nepřibyla, nemusíte se bát). Řeč je opět o všemi studenty ´milujícím´ zkouškovém období. Letní semestr je pomalu u konce a začínají se ozývat první zkoušky a termíny požadující své vypracování.

Kvůli škole se tedy nedostanu k žádné své volnočasové četbě, nebo možná díky škole, protože studuji (musím zaklepat) to, co jsem si přála, a tak oželím ještě nějaký ten rok své knížky. Upřímně, možná mám své literatury načteno dostatek dopředu. Byly totiž dny, kdy jsem nepustila knížku z ruky a prožívala příběhy hrdinů. Vlastně mi ani nevadilo, že nejsem nějak extra v kontaktu se svými vrstevníky. Nepotřebovala jsem, tedy ne všechny. Měla jsem svět, který jsem zrovna chtěla, který mě bavil, a který byl nějakým způsobem na výši. Nic ve zlém, ale sedět třeba v patnácti někde v parku s emo partou, nebo později se chodit opíjet, mě nikterak nelákalo. Ale abyste si nemysleli, měla jsem kamarády a byla u nich oblíbená, uměla jsem se bavit a prostě fungovala tak, jako snad každý puberťák..

Avšak jsem si všimla, že poslední dobou přibývá dětí, respektive mládeže, která potřebu přátel a společenských aktivit nemá. Tito jedinci pomalu nevychází z pokoje, natož aby vyšli z domu. Nejspíše si říkáte, že sedí u počítačů a já vám to vyvracet nebudu, ale je také pravdou, že čím dál tím víc z nich se snaží realizovat jinou cestou. Mnoho těchto lidí sedících ve své jamce se začíná věnovat uměleckým záležitostem – literatuře, kde, ku podivu, tíhnou spíše k poezii, nežli k próze, či si volí malování, nebo rozvijí hudební talent. A nutno podotknout, že vznikají mnohdy opravdu vydařená dílka a ozývají se libé melodie. Měla jsem za to, že pandemie naučila Dalibora na house, ale po seznámení se s těmito jedinci více, již vím, že nikoliv – seděl ve věži ještě dlouho před ní.

Otázkou tedy je, zda jde o pozitivní, či negativní jev, kdy se čím dál tím víc mládežníků uzavírá do sebe, bez jakýchkoliv mezilidských kontaktů, aby sice tvořili a rozvíjeli se, ale na druhé straně dávali v sázku schopnost komunikovat. Není to tedy příliš veliká daň, když vezmeme v potaz, že z každého nebude Beethoven, Mucha, či Vrchlický? Na druhou stranu, kdo z nás, společensky naladěných, je opravdovým lvem salonů? Ať tak, či onak, zastávám názor, že všeho prostě moc škodí – tak to bylo, je a bude…

Na zdraví!

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊