Hody, hody, doprovody… Kde je letos zajíček?

Kdysi dávno, bylo nebylo, ale mnozí pamětníci tvrdí, že přeci jen bylo, byly časy, kdy prý chodili koledníci od domu k domu za řevu řehtaček a za vyšupání, jež mělo blahodárný účinek omlazení, dostali malované vajíčko, či kraslici…

Ani letos nebudou křesťanské svátky jara legální, a tak nezbývá než jen doufat, že mé první řádky se nestanou skutečností a o Velikonocích nebudeme jednou vyprávět svým vnoučatům pouze jako o něčem naprosto nepředstavitelném. Stejně jako nyní my pohlížíme již na třeba zapomenuté Lucie, či Barborky obcházející domácnosti.

U nás jsem vždy v nedělní večer s maminkou chystala vajíčka a na Velikonoční pondělí se dělal sváteční oběd, od rána k nám chodili koledníci a člověk se hezky nastrojil. Nejvíce u nás „frčela“ vajíčka cibulová, kdy zabalíte vejce do cibulových slupek, zavážete do silonky a vaříte. Po rozbalení pak máte v ruce krásný hnědě batikovaný kousek, který čeká, kdo si jej vybere. Ale dělaly jsme také barvené kraslice, které jsme pak pro ty vyvolené malovaly a zdobily. Nechci se chlubit, ale naše vajíčka byla široko daleko nejhezčí – no co, když bota sedí …  

Pamatuji si také, jak jsme dostali sadu na zdobení vajíček od tety z Ameriky, když jsem byla malá. Bylo to něco, co u nás ještě nebylo – balení v sobě ukrývalo několik barev, a to včetně různých neonových, či kovových, ale také různé potisky a samolepky. To mi mohly být tak čtyři roky. Naprosto mě tehdy uchvátila zlatá barva a vzpomínám si, jak jsem tuto kraslici, která byla jako z truhly pokladů, doslova vnucovala malému Pepovi (rodina ví).

Já nejsem úplně nějakým extra fanouškem Velikonoc, mnohem více se těším a následně si užívám Vánoce, ale nutno podotknout, že chystání kraslic, či cibulových vajíček mi chybí. Také mi je líto, že od rána nedrnčí zvonek u dveří s koledníky, člověk nemá vlastně pořádný důvod se načančat a z Velikonočního pondělí je tak den, jakým je každý jiný státní svátek – prostě máme volno a co? A nic. Navíc se letos nesmí cestovat mezi okresy, respektive to není jen tak, a tak to budou první svátky, kdy nebudu u rodičů doma. Na druhou stranu, zase si s přítelem užijeme vlastní Velikonoce. Teď mi je to celkem jedno, že se nedá chodit po koledě, ale kdyby byly děti, tak by mě mrzelo, že jsou o tyto radovánky ochuzeny, protože ačkoliv svátky velikonoční nejsou úplně mé dvě deci vína, mají své kouzlo. A tak nezbývá než doufat, že se tato tradice jednou neztratí nadobro. Krásné svátky přeji.

Na zdraví!

Pokud mě chcete podpořit, budu ráda, když mi zakoupíte virtuální kávu na Buy me a coffee (https://www.buymeacoffee.com/2decivina)😊